Jdi na obsah Jdi na menu

Ve Slovenském ráji po 60 letech

13. 9. 2018

Do nádherného prostředí Slovenského ráje a jeho okolí  zavítali mnozí našich spoluobčanů. Je to přes šedesát let, kdy tato místa navštívila početná skupina Osíčáků v rámci tělovýchovných slavností v Levoči. Bohužel to byla návštěva smutná, při výletě do  údolí Piecky tragicky zahynula v 17 letech Marie /Makyna/ Karlíková a další mladé dívky se zranily.

Po šesti desetiletích se do prostředí Slovenského ráje vypravila více než dvacítka občanů Osíku, aby prošli Piecky a uctili památku Makyny na symbolickém cintorině na Kláštorisku.

Na organizaci čtyřdenního zájezdu jsem se dohodl s „Šauerovou“ CK Cyklotur Hradec Králové. Spolumajitelem je Osícký rodák Vlastík Šauer, jeho sestra Blanka byla účastnicí zájezdu v roce 1958.

 

Bylo přesně 01:45 hodin ve čtvrtek 23. srpna 2018, když světla zájezdového autobusu s vlekem na kola prosvítila přítmí autobusové zastávky před OÚ v Osíku. Zde již byli připraveni účastníci zájezdu, polovina s koly, polovina jako pěší turisté. Všichni se usadili na  prázdná sedadla a  plný autobus mohl ve 2:15 hodin vyrazit směrem na Mohelnici a  bývalým hraničním přechodem v Makově do sousedního Slovenska. Ani tam nemají souvislou dálnici, po průjezdu Žilinou a Rožmberkem  snídáme u jedné z benzínových pump, mezi mraky jsme viděli vznešené Vysoké Tatry. Bezpečnou jízdou dovezl řidič Mirek Veselý všechny účastníky v 11. hodin do Levoče. Mimo plán autobus vyjel na Mariánskou horu  /781 m n. m./ . Po prohlídce poutního místa a společné fotografii došlo k vyložení kol cyklistů, kteří si  otestovali svoji formu na tříkilometrovém sjezdu do města. Všichni si prohlédli městskou památkovou rezervaci zapsanou na seznamu UNESCO, včetně chrámu Sv. Jakuba s největším gotickým oltářem mistra Pavla z Levoče.   Ve 13. hodin cyklisté vyjeli po cyklostezkách do Spišské Nové Vsi, pěšáci je následovali  autobusem. V centru Slovenského ráje jsme si prohlédli podlouhlé náměstí v jehož středu je kostel s nejvyšší věží na Slovensku.  Ve stínu řady stanů jsme se občerstvili, pěší turisté později uvolnili místa cyklistům. Obě skupiny se postupně přesunuly ke Smižanům do hotelu Čingov, který se nám stal do neděle dočasným domovem. Asi 25 km etapu zvládli všichni cyklisté, i když se nejelo po nejlepších cyklostezkách. Po ubytování a osobní hygieně jsme se sešli pod přístřeškem na první večeři.  Výběr jídla byl z „teplých pultů“, mile překvapil  jeden nápoj v „ceně večeře“ po celý pobyt. Někteří poté využili koupání v bazénu s vodou teplou 31°C, většina brzo zalehla po více než dvacetihodinové šichtě.

 

V pátek 24.8. po snídani  všichni nastoupili do autobusu a přejeli do střediska Hrabušice-Píla, což je vstupní brána do údolí Piecky v němž zahynula Makyna. Všichni účastníci došli pod Velký vodopád /společné foto/ a zvážili své další kroky.  Asi desítka turistů se vrátila k autobusu, který je převezl do střediska Podlesok. Odtud šli po 6 km cyklostezce na Kláštorisko.  Většina pokračovala po žebříku dále do údolí, zdolali další žebříky a přechody přes říčku i menší rokliny. Přesné místo tragedie  v roce 1958 se nám nepodařilo najít,  bylo mezi Velkým a Kaskádovitým vodopádem /foto/. Postupně turisté  zvládli všechny nástrahy náročného výstupu,  po  lesní cestě prošli kolem závěru Suché Belé, aby po poledni stanuli na Kláštorisku, hlavním místě celého zájezdu. Zde se  obě skupiny sešly na terase při občerstvení, mnozí ochutnali halušky a pivo. 

Před 14. hodinou jsme přešli na symbolický cintorín, zasvěcený obětem Slovenského ráje. Ve spolupráci se správcem panem Muchou zde proběhl pietní akt, jako vzpomínka  na zahynulou spoluobčanku Makynu Karlíkovou. 

Na pronajatou dřevěnou svíčku jsme umístili pamětní destičku.  Do rodné hlíny osázené pískovcové srdíčko bylo k pomníčku položeno jako trvalá „kytička“, rodinní příslušníci zapálili svíčku. Chvilkou ticha jsme uctili památku Makyny. 

Mnozí si vzpomněli i na další účastníky nešťastné události, kterým  současný zdravotní stav nedovolil přímou účast na Slovensku. 

Návrat do hotelu byl různý, na pronajatých kolech  čtrnáct z nás sjelo po cyklostezce  do Podlesku. Ostatní  sestoupili Kláštorskou roklinou k řece Hornád, aby prošli náročnější cestu Prielomem Hornádu.  Někteří šli kratší úsek do Podlesku k autobusu. Patnáctičlenná skupina obsolvovala delší trasu Prielomu ke středisku Čingov, kolem 18. hodiny jsme se všichni ve zdraví sešli před hotelem. Více či méně náročné trasy měřily 12 až 21 km, dobrou večeři a koupání v bazénu si zasloužili všichni.

 

Trochu rozlámaní jsme v sobotu ráno posnídali a vyrazili na návštěvu památek zařazených v UNESCO. První zastávka  turistů byla  ve Spišských Vlašších,  procházku po náměstí zpestřila  návštěva výstavy drobného zvířectva ve dvoře městské radnice. Skupina dále odjela na prohlídku  kostelu v Žehře, kam po cyklotrasách dojeli v poledne i cykloturisté. Řidič autobusu všem nabídl pitné občerstvení v podobě kávy, piva i nealka. V dohledu se objevil majestátný Spišský hrad náš další cíl. Jelikož byla prázdninová sobota,  přijezdovou cestu lemovalo mnoho aut a tak se  turisté prošli na prohlídku o trochu více. Rozlohou  největší hradební komlex ve střední Evropě nezklamal ani svojí úpravou, důkladnější prohlídka by zabrala snad celý den. Čekala nás však ještě prohlídka Spišského Podhradí se Spišskou Kapitulou, kde někteří zahlédli také příjezd svatební kolony k obřadu. Podle plánu, většina cykloturistů na náměstí naložila kola do vleku, osm odvážnějších se vydalo na 20 km cestu k hotelu na kolách. Při večerní besedě jsme zhodnotili úspěšný den, trochu smolný byl pro Tomáše  Quaisera, který se neubránil návštěvě  nemocnice v Levoči.

Při nedělní snídani se venku zatáhlo a déšť pozměnil plány. Naložili jsme kola do vleku a všichni společně odjeli autobusem na prohlídku  Dobšinské ladové jeskyně, která je nejhezčí na Slovensku. V pravé poledne pokračovala výprava do Vrbova, návštěva termálního areálu oficiálně zakončila úspěšný pobyt ve Slovenském ráji. Ke spokojenosti ještě chyběla zastávka k nákupu sýrů a uzenin. Došlo k ní u salaše před Rožmberkem, příjemné blondýnky za pultem se nestačily otáčet a možná i divit kolik toho prodaly. Samozřejmě ke spokojenosti své a hlavně naší. Půlhodinka nákupu se změnila, díky Pepovi Drimlovi, v docela pěknou zábavu.

Také v autobuse bylo veselo a cesta domů pěkně ubíhala, před půlnocí účastníci zalehli do svých postelí. Unavení a myslím, že spokojení. 

Osobně jsem rád za uspořádání vzpomínkového pobytu na Slovensku, děkuji Vám všem za účast. Děkuji  Pavlu Dvořákovi, Honzovi Pavlišovi a Martinu Motyčkovi za jejich skrytou pomoc. Cykloturu Hradec Králové v čele s Vlastíkem Šauerem děkuji za zajistění zájezdu a jeho vedení. Ze zájezdu bude zpracována foto a video dokumentace, určitě se sejdeme koncem roku na besedě.

                                             Jan Němec